Očekávám od studentů toho moc?
Možná, že jsou mé standardy příliš vysoké. Znám několik instruktorů. S mnohem vyššími nároky než jsou ty mé. Někteří mají zaručeně vyšší požadavky na dovednosti pro daný stupeň technické vyspělosti. Jsou mnohem více tvrdší v tréninku než v našem dojo. Například studenti musí splňovat fyzické testy nebo zvládat testy aplikací a testují je mnohem důkladněji či velice podrobně testují porozumění kata. Ale zároveň si myslím, že mé standardy jsou vyšší než v dalších dojo minimálně v úrovni základních technik, přesunů a základech strategie stejně jako v technických znalostech a celkovém přístupu.
Mnoho světově úspěšných společností ve světě je precizních, protože kladou důraz na své vysoké standardy. To stejné může platit i na jednotlivce. Na cestě karate si musíme stanovit své vlastní cíle vysoko a zkusit je dosáhnout. Musíme vycházet z našich relativních možností, ale nesmí to být nedosažitelné cíle. Musíme být realisté. Moje představa je, že by se mělo mířit na vysoký cíl, ale být připraveni na dosažení nízkého cíle. Někdy dostávám od studentů otázky co mají jěště cvičit, jestli rychlost v dané technice nebo další nové techniky a kata. Pravděpodobně nejlepší odpověď je, že by se měli zaměřit na formu prováděných technik.
Dáme si příklad standardů na stupně technické vyspělosti. V průměrném karate dojo je 60 hodin tréninku čas na získání základních atletických schopností a porozumění stejně jako v jakékoliv jiné pohybové aktivitě nebo sportu. A 540 hodin tréninku je průměrné minimum k dosažení prvního danu. Z toho se dá vypočítát, že je to 2 hodiny týdně po dobu 6 měsíců nebo 4 hodiny týdně po dobu tří měsíců na každý stupeň, což je i minimum stanovené zkušebním řádem. Karate mění život studenta každý den, ale také záleží na osobnosti studenta. Mnohem více však závisí na četnosti tréninku. Je veliký rozdíl jestli někdo cvičí každý den, každý druhý nebo jednou týdně. Na otázku jak dlouho cvičíte může být odpověď deset let, což může vzbuzovat údiv. Na následující otázku jak často, může být odpověď jednou ročně a ta už takový údiv nevzbuzuje.
Mnoho zkušených instruktorů karate ocení, pokud je pásek studenta nižší než jeho skutečná technická vyspělost. Student tím dává najevo, že jeho cíle jsou vysoké. Není zaměřen na rychlé získání vysokých pásků, ale jeho cíl je zaměřen na studium rozvoje vlastního těla a ducha. Velkým problémem při rychlém získání studentských stupňů pak může být přechod na instruktorské úrovně (černé pásy), kdy bude dlouho trvat trénink na splnění mezinárodních standardů. Stanovený cíl rychlého získání vysokého stupně technické dovednosti se v tomto okamžiku stává velmi vzdáleným až nedosažitelným cílem a pokud se cíl tréninku neupraví, může to vést ke ztrátě motivace k tréninku.
Ačkoliv věřím, že mí studenti mi rozumějí. Chci shrnout tento článek do jedné věty. Standardy nebudeme snižovat, ale zvyšovat. Budeme pracovat na stanovení těch správných cílů tréninku. Nakonec to je to o co se snažím…