Zamysleli jste se někdy nad tím, kde berou instruktoři a učitelé karate motivaci chodit do dojo trénovat tolik let znovu a znovu na každý trénink? Vždyť by bylo přece mnohem jednodušší zůstat doma a cvičit sám, než chodit na každý trénink do dojo a učit ostatní.
Instruktor nebo váš učitel má jistě větší účast na trenincích v dojo než vy, co jej k tomu tedy vede a jak motivovat sám sebe k tréninku? Pokusil jsem se tuto problematiku zjednodušit a shrnout do pár odstavců. Třeba se zamyslíte nad svou motivací k tréninku a trochu Vás to posune na Vaší cestě Karate-Do.
Vlastní motivace
Vlastní motivace je v podstatě nalezení důvodu proč stále dokola sám trénovat, účastnit se tréninku, jak nepodlehnout myšlence, že už všechno umím či naopak, že nemá smysl trénovat, protože je to tak složité, že se to nedá naučit. Tyto důvody „Proč?“ mohou být pro každého jiné, proto jsem sestavil pět pravidel, které Vám mohou pomoci ty důvody nalezt.
1. Nevyhýbat se určitému minimálnímu času stravenému každý den (nebo alespoň každy druhý den) procvičením základních technik. Pro někoho to mohou být 2 hodiny pro někoho 10 minut. Je důležité vědět, že i krátké cvičení je více než žádné cvičení.
2. Pokud opravdu není možnost fyzicky trénovat, tak je dobré alespoň myslet na nějakou problematiku týkající se karate. Například procvičovaní technik, kata nebo řízeného kumite v duchu.
3. Zkuste si vést tréninkový deník. Může to pomoci vaší motivaci tím, že můžete vidět kolik úsilí jste již vložili do tréninku nebo také to co vše jste se už učili, i když si to okamžitě nemůžete vybavit, v deníku je to vše zaznamenáno. Také můžete do deníku zanést své cíle a pak sledovat a zaznamenávat si jejich dosažení.
4. Nevymlouvejte se. Může existovat mnoho skutečných důvodů proč nemůžete trénovat každý den. Ale nescházejte z cesty karate tak, že vymýšlíte důvody proč nemůžete jít do dojo na trénink.
5. Pracujte na „překonávání“ sebe sama. Pokoušejte se být lepší při každém dalším tréninku nebo opakování cvičení.
Motivace ostatních
Ještě náročnější než motivace k vlastnímu cvičení je motivace ostatních. Motivace ostatních je přinejmenším část toho proč instruktoři či učitelé karate nemusím tak usilovně pracovat na vlastní motivaci.
Pokud instruktor vyučuje pouze dospělé, tak je nemusí „tlačit“, protože jako takoví jsou schopni sami se nutit ke zlepšení. Jiné je to ovšem pokud se vyučují děti. U dětí funguje primárně vedení skrze příklad. Instruktor s nimi musí často trénovat na tréninku, aby viděli, že často cvičí a přinejmenším stejně tvrdě jako oni. Také je nutné, aby pokročilí studenti, kteří se účastní tréninku dětí věděli, že mají stejnou odpovědnost za motivaci dětí při tréninku. Někdy dokonce větší, protože si je dítě může samo vybrat za snáze dosažitelnější vzor nežli hlavního učitele dojo.
Někteří instruktoři si myslí, že vyšší frekvence zkoušek na kyu je dobrou motivací k tréninku. Ale pravdou je to opravdu spíše pro děti, protože barva pásku je pro ně jašně viditelný cíl. Také poměrně častý start na turnajích může být dobrou motivací k tréninku. Časový press a cíl připravit se lépe na blízký turnaj, zvlaště dokud je v paměti neúspěch na předcházejícím turnaji může přimět studenta k tvrdšímu tréninku než obvykle.
Oba důvody mohou být užitečné jako motivační nástroje, ale stejně tak mohou být škodlivé pro pokrok studenta v karate. Tyto nástroje musí být používány opatrně. Cíle a úmysly musí být postaveny tak, aby nedošlo ke špatnému pochopení smyslu každé jednotlivé aktivity. Postavení přípravy na zkoušky anebo turnaj jako hlavní a jediné priority celého tréninku je v podstatě odklon od pravého smyslu karate. Přesto tyto dílčí cíle mohou napomoci v motivaci.
Motivace studentů k trénování pro samotný pocit z tréninku je často velice obtížná výzva pro instruktory, ale nedostatek motivace od instruktora přesto může paradoxně pomoci, protože může být tím způsobem jak student pochopí hlubší obsah karate srkze svůj vlastní boj a nalezení vlastní motivace k tréninku.